Studenti 1. ročníku VOŠMET opustili školní lavice…

Studenti 1. ročníku VOŠMET opustili školní lavice a zamířili na výstavu do galerie.

Rituály socialismu: Naše třída se setkala s uměním Pavla Šmída

Do ostravské Galerie výtvarného umění se naše třída vydala v pondělí 25. září na výstavu umělce Pavla Šmída s názvem „Rituály“. Tato výstava měla za cíl ilustrovat život generace, která prožila své rané dětství v období socialismu. Byla to zkušenost plná pohnutých emocí a zážitků, které nám toto umění přineslo.

Sofia Michalopulu

Ostrava ‒ Pavel Šmíd, známý svým jedinečným uměleckým stylem a zvědavým pohledem na minulost, zde představil své díla, která odrážela dobu socialismu v Československu. Na první pohled nás díla ohromila svými sytými barvami a expresivními portréty dětí. Ale jak jsme začali pozorněji zkoumat každý obraz, začaly se objevovat skryté významy, které nám také velmi ochotně vysvětlila naše průvodkyně. Malby s rozmazanými tvářemi a dobové propagandistické snímky, jimiž se inspiroval, nás vtáhly a velmi zaujaly. Pavel Šmíd používal olejomalbu, kterou na sebe vrstvil, což přidávalo hloubku a dojemnost jeho děl. Naše třída se ponořila do této depresivní a nepříjemné atmosféry, která odrážela nelehký život dětí a rodin v době socialismu.
Na konci výstavy jsme byli sami sobě umělci. Každý z nás dostal uhelný kousek a snažil se vyjádřit své dojmy a reakce na tato silná díla. Výstava nám ukázala, jak umění může ovlivnit naše pocity a myšlenky a jak silně může komunikovat s minulostí.
Byla to doba, kterou jsme nikdy neprožili, ale díky umění jsme se jí přiblížili a mnohé jsme i pochopili. Pavlu Šmídovi děkujeme za tuto inspirativní výstavu.

Anketa:

Jak na vás zapůsobila výstava malíře Pavla Šmída „Rituály“ v ostravské Galerii výtvarného umění?

Eliška Kiasová: Průvodkyně nám vysvětlila, že autor vkládal do svých výtvarných děl své pocity i vzpomínky či příběhy svých blízkých. Ne všechny byly veselé. Většina obrazů působila ponurým dojmem a cítila jsem z nich neklid. Zároveň z nich ale vyzařoval pocit uvědomění a smíření. Myslím, že všem, co jsme si výstavu prohlédli, výstava něco dala.

Adrián Hoffman: Obrazy jsou velmi zajímavé, autor maloval velice osobitým stylem. Na jednotlivých obrazech se tak dalo vypozorovat, že se v nich skrývají emoce spjaté s válečným obdobím i osobním životem Pavla Šmída.

Eva Černá: Zprvu na většinu z nás působily obrazy pohodovým dojmem. Autor použil mnoho jasných a veselých barev. Když jsme se ale zadívali více do hloubky, působily obrazy spíše depresivně a vyvolávaly ve mně neklid. Po prohlídce jsme dostali možnost umělecky se projevit. Každý z nás si zkusil černým uhlem nakreslit nějakou fotku, ať už šlo o osobní fotografie či ty, které jsme si mohli půjčit na místě.

Jan Kozák: Autor pomocí dobových fotografií i propagandistických textů přenesl na plátno něco, co dnešní generace poznává pouze z vyprávění. Na první pohled barevné malby nevinných dětí později odkryjí své pravé tváře, které jsou ale často rozmazány v umělcově snaze skrýt před mladými ratolestmi nástrahy socialistického režimu. Až po následném zjištění, o jaké zachycení se Šmíd ve svých olejomalbách snaží, člověk pochopí, že se nejedná jen o pouhé obrazy doby, ale až o filozofické a antropologické znázornění jeho pocitů. Výstavu by neměli navštívit pouze ti, kterých se doba více či méně dotkla, ale hlavně ti, co měli to štěstí a potýkat se s ní nemuseli.

Adéla Mátlová: Prostory galerie umožňují se na obrazy dívat s odstupem, což je podle mne ten nejlepší způsob. Malíř šikovně použil velkoformátovost a vrstvení barvy ve své tvorbě. Zobrazuje motivy lidskosti, rodiny, ale i každodenní tragédie života v období socialismu. Některé obrazy působí na první pohled velice pohodově, mají však za sebou temnější námět. Můj oblíbený obraz z výstavy je jednoznačně obraz zobrazující děvčata s věnečky, kde navzdory svátosti křesťanských obřadů hajlují a vytvářejí tím celkem bizarní scénu.

Alžběta Pilařová: Mně osobně se obrazy líbily, ale působily na mě strašně ponuře. Na první pohled byly sice i rádoby veselé, ale po zjištění příběhu oněch obrazů se na přenesla už zmíněná pochmurná nálada. Přirovnala bych to ke třetímu dílu Harryho Pottera, když se do vlaku do Bradavic dostali mozkomoři. Pak přišla na řadu tvůrčí aktivita, a to malování dle předlohy. Vybrala jsem si obrázek, který mi připadal lehký, jelikož moc malovat neumím. Snažila jsem se vše znázornit tak, jak bylo na předloze. Mé snahy byly zbytečné, tak jsem to vzala formou zábavy a musím podotknout, že mě to bavilo daleko víc.

Foto 1 až 6: Sofia Michalopulu, foto 7: Alžběta Pilařová